Lucka a Petr, rodiče Amálky

Lucie položila svému manželovi několik otázek, které se týkaly smrti jejich dcery Amálky. Přečtěte si, jak Petr prožíval tuto bolestnou životní zkušenost.

1) Je to už 6 let, co Amálka zemřela. Myslíš na ní ještě? A kdy nejčastěji?

Skoro každý den, když vidím mraky, krásné nebe, nebo když vidím čas 1111, nebo podobné.

2) Jak vnímáš to, že máme Amálčin popel roztroušený v JČ uprostřed lesa? Jak to tam na tebe působí a jak ti to pomáhá?

Strašně rád tam chodím, ale v poslední době radši sám než s někým, je to pro mě takové speciální místo, až trochu magické.

3) Vrátím se k tomu osudovému dni. Co jsi uvnitř prožíval za pocity, když nám řekli, že naší dceři přestalo tlouct srdíčko a narodí se mrtvá?

Ochranu svojí ženy, řešení situace, zachovat si chladnou hlavu, být schopen racionálně uvažovat. Velký smutek, ale ten porod a ta možnost ji chovat v náručí byl jeden z nejklidnějších momentů v mém dosavadním životě.

4) Jsi rád, že jsi byl se mnou u porodu i po celou dobu v porodnici a mohl všechny ty nejniternější okamžiky prožít společně se mnou, být mi oporou?

Ano, rozhodně, neměnil bych za nic na světě. Snad jen s tím, že chvilku po porodu nechali Amálku ležet pod prostěradlem, než jsem jim řekl ať mi ji dají.

5) Vzpomínáš si na naše společné chvíle, když jsme Amálku drželi v náručí a loučili se s ní? Vybavíš si její tvář? Jaké pocity jsi měl? Jak ti je, když si na ní i na tu situaci vzpomeneš?

Ano vzpomínám. Vybavím, krásná, bez bolesti, měla mír na tváři, malá bezbranná holčička. Zaplní mě klid a pocit rozjímání, vstupuji do jiné dimenze… ale relativně klidné a hezké…

6) Přemýšlel jsi někdy o tom, proč se to stalo zrovna nám?

Ani moc ne, přijal jsem to tak, jak to bylo. Ze začátku možná, nyní jsem „rád“ jelikož nám to oběma velice prospělo a utužilo naší rodinu i naše děti.

7) Jak myslíš, že to, co se stalo, změnilo nebo ovlivnilo nás dva? A jak naši dceru Máju, případně i Káju, která se narodila až poté? Jak to ovlivnilo tebe?

Velice nás to ovlivnilo a stmelilo, udělalo to z nás lepší lidi. Mája má v očích tu zkušenost a proto je tak vnímavá a dokáže mluvit jako dospělá, protože mnohé věci chápe, má je „odžité“. Kája o Amálce jen slyšela, samozřejmě viděla fotky, a určitě je ovlivněná tímto, ale ne způsobem jakým je Mája. U sebe bych odkázal na předchozí odpovědi.

8) Co Ti tehdy nejvíc pomáhalo od té bolesti, abys přišel na jiné myšlenky?

Nedokážu vypíchnout jednu věc, ale celkový postoj, možnost to probrat s lidmi, sdílet, Cathy apod. a hlavně partnerská láska to byly ty hlavní a nejdůležitější faktory.

9) Co myslíš, že pomohlo s tou bolestí, nebo ještě pomáhá mně?

To, že jsi dokázala najít sebe samu, a překonat resp. pomáhat ostatním, prožít si to a soustředit se na ty důležité věci v životě, naše rodina a děti.