4 měsíce, vrozená vývojová vada

Dobrý den,

ráda bych vzkázala všem nynějším i budoucím rodičům nenarozených dětí, aby si vybrali jakékoliv jiné centrum genetiky než to českobudějovické. Věřím, že po přečtení našeho smutného příběhu pochopíte, proč si za těmito slovy stojím.

Vzhledem k tomu, že jsme s manželem přišli o naše první děťátko po předčasném porodu císařským řezem, byla jsem v dalším těhotenství více "sledovaná" u svého gynekologa. Jedna z plánovaných prevencí byl i genetický ultrazvuk, který jsem podstoupila za přítomnosti manžela. To, že se lékař choval arogantně, byl velice drsný při ultrazvuku a vtipkoval po celou dobu naší návštěvy, bych mu možná odpustila, ale to, že jsme přišli právě pro vyloučení vrozených vývojových vad dítěte, které jednoznačně nepoznal, mu nezapomenu do konce svého života.

Náš syn se narodil loni v říjnu opět císařským řezem lehce nedonošený, ovšem bez jednoho prstíku na nožičce a bez lýtkových kostí obou dolních končetin a se zkroucenými chodidly o180 st. dovnitř, tedy chodidly vzhůru. To, že nemá lýtkové kosti lékaři pochopitelně zjistili až z rentgenu o pár dní později po narození. Nedokážete si představit ten šok operatérů při CS, kteří o ničem takovém nebyli informováni, šok manžela, který viděl syna ihned po porodu a můj, po probuzení z narkózy.

V první chvíli si říkáte jak je to možné, když jsme prošli všemi testy???? (bez plodové vody, jelikož k tomu nebyl důvod - screening negativní a právě i genetický ultrazvuk - NEGATIVNÍ!!!!) Všechny testy tedy vycházely negativní, avšak ukázalo se, že náš lékař zřejmě neumí počítat do pěti, jelikož každý z oslovených lékařů by tuto vadu dolních končetin ve 20tt poznal a viděl na zmíněném genetickém ultrazvuku, jelikož se při něm právě počítají všechny kosti plodu. Ovšem na světě už byl náš milovaný drobeček a my doufali, že to bude vše a nožičky se časem "spraví".

Při dalším pobytu na neonatologii však synovi zjistili ještě vrozenou vadu obou očí a lékaři nevěděli zda vůbec bude vidět. Nová zjištění ovšem nebrali konce a v lednu tohoto roku jsme byli se synem hospitalizovaný na dětském oddělení nemocnice v ČB, pro dýchací obtíže a po provedené bronchoskopii v podstatě zjistili, že synovi neroste průdušnice, tzn. že se jednoho dne udusí... Se slzami v očích vám všem musím napsat, že náš syn zemřel na konci letošního února na zástavu dechu a zástavu srdce zřejmě z důvodu vrozené vývojové vady průdušnice.

Náš příběh zmařeného života a bezesných nocí naší rodiny ať je prosím odstrašujícím příkladem možné práce lékaře. Prosím vás, obraťte se raději na jiná zařízení např. v Praze.

Naším trestem je nejen ztráta již druhého dítěte, ale i fakt, že minimálně další 2 roky nemůžeme mít další děťátko právě kvůli císařskému řezu.

Andrea