Nejen že truchlím, protože jsem ztratila vnuka, ale truchlím i pro svou dceru.
Nechci, aby zakoušela jakoukoli bolest, protože ona je mé dítě, a já jí nemůžu pomoct.
-Pearl

Mnozí prarodiče prožívají dvojnásobný smutek. Truchlí pro své vnouče, které nikdy neuvidí vyrůstat, a truchlí pro vás, své dítě, které trpí ztrátou miminka. Mohou mít také pocit, jako by vás ztratili, tolik jste ponořeni do svého smutku. Vaši rodiče se mohou cítit velmi bezmocní nebo neschopní, protože vám nedokážou ve vašem smutku ulevit. Mohou pociťovat stejný hněv jako vy a chtít najít viníka, zodpovědného za smrt jejich vnoučete. Pokud sami někdy nějaké děti ztratili, mohou tu bolest nyní prožívat znovu. V každém případě můžete mít pocit, že je musíte před svým žalem ochránit.

Moje matka to nese tak těžce, že mám pocit, že na ni nemůžu naložit celý svůj problém...
Bylo by jí stejně hrozně. Ne že bych jí nemohla nic říct, ale říkám si, „Proč?"
Nepomohlo by to mně ani jí a ještě bych měla pocit, že se o ni musím postarat.
-Meryl

Je snazší mluvit s někým, koho se to přímo netýká, protože rodina zažívá sama tolik emocí.
Cítila jsem, že je musím chránit, víte; vždyť máma ztratila vnouče.
Moc jsme o tom nemluvily. Byli se mnou, ale nikdo jsme moc nemluvil,
protože jsme nevěděli, co bychom měli jeden druhému říct.
-Erin

Ve chvíli, kdy od rodičů očekáváte citovou podporu, nemusí být schopni vám ji z různých důvodů poskytnout. Mohou se vám vzdálit, protože způsob, jakým je smrt vašeho miminka nutí pohlédnout na svou vlastní nesmrtelnost, je děsí. Někteří jednoduše nechápou proces truchlení, kterým musíte projít. Pokud těžko zvládají emoce, mohou se snažit vaše pocity zoufalství zlehčovat. Jiní možná sami kdysi ztratili děti, ale pokud neprošli nebo nemohli projít procesem truchlení, pochopit váš smutek by znamenalo začít u sebe. A to je pro mnohé z nich příliš bolestné. Proto se mohou snažit důležitost vašeho miminka snižovat nebo vám vaše pocity vymlouvat, aby se chránili před svým vlastním smutkem a vás ochránili před vaším.
Ještě těžší je, že někteří rodiče možná nebudou schopni považovat vaše miminko za vnouče, obzvláště pokud už nějaká vnoučata mají. Zemřelo-li vaše miminko během těhotenství nebo krátce po narození, neměli možná šanci vypěstovat si k němu babičkovské nebo dědečkovské pouto. Ačkoli litují vás, vy možná toužíte po tom, aby litovali s vámi. Může vás velmi zraňovat, když říkají věci, které znevažují život vašeho miminka, anebo když neříkají vůbec nic.

Když za mnou matka přišla do nemocnice, snažila se být přehnaně veselá a šťastná
a zvednout mi náladu, aby mi bylo líp. V mé přítomnosti se nikdy nijak zvlášť nehroutila.
Se sestrou ano. Přede mnou se snažila být ta „dobrá máma" a tak.
Měla jsem pocit, že to nemusí dělat. Když za mnou kdokoli přišel,
plakala jsem a oni plakali taky, takže nemusela být tak... Pláč mi ulevoval!
-Hannah

Moji tchýni strašně naštvalo, že jsme rozeslali oznámení o smrti našeho miminka.
„Vždyť to ani nebylo miminko," řekla.
Ukázalo se, že sama kdysi potratila, ale nikdy netruchlila, protože jí řekli:
„Pořiď si další dítě a zapomeň na to."
-Clara

Chtěla bych, aby máma dokázala o Davidovi mluvit víc. Mohla by třeba říct:
„Vím, že je dnes výročí jeho smrti a taky na něj myslím," ale neudělá to.
Já a můj manžel jsme skoro jediní, pro koho je únor těžké období.
Někdy si přeji, aby někdo dal najevo, že vůbec existoval.
-Bess

První Vánoce po potratu jsem byla v 15. týdnu dalšího těhotenství, ale dokázala jsem myslet jen na to,
že našemu miminku už by teď bylo několik měsíců a jak bych ho teď chovala v náručí.
Moji rodiče už mysleli na to nové miminko a dali nám pro něj několik dárečků,
ale já jsem řekla manželovi, aby je otevřel sám, protože jsem to nedokázala unést. ...
Pověsila jsem jim na stromeček jednu ozdobičku jako vzpomínku na naše miminko,
ale ani jsem jim to neřekla. Nechtěla jsem jim kazit Vánoce, přestože nejradši bych byla křičela.
-Winnie

Když vás rodiče nedokážou podpořit, neříkejte jim, co dělají špatně - kritika nebývá příliš produktivní. Zkuste jim raději navrhnout, co by udělat mohli, aby vám pomohli. Můžete se bát říct si o to, co potřebujete, ze strachu, že budete odmítnuti a ještě více zklamáni. Máte však právo se o to alespoň pokusit. Pokud je těžké s nimi o tom mluvit, můžete napsat dopis, koupit jim příručku pro „truchlící prarodiče" nebo jim poslat kopii kapitoly nebo článku o tom, jak podpořit truchlící rodiče. Zdůrazněte, že vám pomáhá, když vám někdo naslouchá a nechá vás plakat, aniž by vás odsuzoval nebo vám dával rady. Připomeňte jim, že nemohou a ani by se neměli snažit vaši bolest zmírnit. Pokud vám nedokážou být oporou, zaměřte se na přátele nebo jiné členy rodiny, kteří jsou ochotni s vámi vaši bolest sdílet.
Někdy se prarodiče stanou oporou, když jim dáte příležitost uvědomit si, že vaše miminko skutečně existovalo. Ukažte jim věci, které vám miminko připomínají, nebo fotografie, které máte. Pozvěte je na pohřeb nebo jim pošlete formální oznámení. Povzbuďte je, aby sami uctili památku vašeho miminka po svém, třeba nějakým dobročinným darem, zasazením stromku, rozsvícením svíčky nebo modlitbou. Dejte jim na vědomí, že budete dlouho smutní a že oceníte, když k vám budou citliví. Můžete se také rozhodnout jim odpustit všechno, co dělají špatně, protože víte, že to myslí dobře.
Někteří prarodiče umí být oporou, aniž byste je k tomu jakkoli pobízeli. Třeba byli o procesu truchlení poučeni nebo prostě přirozeně reagují na vaše potřeby citlivě a vnímavě. Nebo mohou vyslyšet vaše návrhy.

Máma myslela i na takové věci, jako třeba sehnat mu nějaké vhodné oblečení
nebo darovat mé mléko Lize La Leche. To mi moc pomohlo, že jsem díky ní mohla udělat,
co se ještě udělat dalo, pokud jde o mateřskou roli, v níž jsem se chtěla v té době cítit.
-Kara

------------------------

Přeloženo s laskavým svolením autorky Deborah L. Davis z knihy "Empty Cradle, Broken Heart: Surviving the Death of Your Baby", vydáno nakladatelstvím Golden, CO: Fulcrum, 1996.

Děkujeme paní Denise Courné za získání svolení k překladu textu.

O knize

Citlivá a chápavá kniha o citových aspektech truchlení, vyrovnávání se a přizpůsobování se úmrtí vašeho miminka v průběhu těhotenství, při porodu nebo krátce po něm. Obsahuje kapitoly týkající se potvrzení existence vašeho miminka, vypořádávání se s bolestnými pocity, smiřování se s těžkými rozhodnutími, vztahů s vaším partnerem, dětmi, příbuznými a přáteli, zvládnutí dalších těhotenství a rodičovství, uchování památky na vaše miminko (miminka) a nalezení klidu a významu v tom, co jste prožili. Deborah L. Davis, PhD je vývojová psycholožka a spisovatelka, specializující se na citové aspekty těhotenství a poporodní krize, na truchlící rodiče vyrovnávájící se se ztrátou svého dítěte, na lékařskou etiku a zdravotní péči založenou na osobních vztazích.