Truchlení a jeho fáze

Když nám zemře někdo blízký, je to jako by se nám zhroutil celý svět,
jako by náš život najednou ztratil smysl…

Máme pocit, že už nikdy nemůžeme být šťastní…

Naše srdce bolí a hrozí, že pukne žalem, oči pálí od potoků slz…

Jsme hluboce zarmoucení, truchlíme…

(podklady čerpány z materiálů Phdr. Ilony Špaňhelové a PhDr. Naděždy Špatenkové, Ph.D.,
dlouholetých spolupracovnic občanského sdružení Dlouhá cesta)

 

Truchlení je NORMÁLNÍ reakce na NENORMÁLNÍ situaci.

Pozůstalí se však někdy mohou domnívat, že jejich žal je projevem slabosti nebo dokonce nemoci. Mohou si myslet, že dát průchod svému zármutku je “morbidní” a “nezdravé”, proto se někdy snaží svůj zármutek potlačit nebo skrývat.

Zármutek je ovšem přirozená a zdravá odezva na ztrátu, nepřirozené a nezdravé je naopak to, pokud se nedostaví nebo pokud je potlačován či ignorován.


NORMÁLNÍ ZÁŽITKY PO ZTRÁTĚ

a)  nejdříve:

  • Šok (“To přece není možné! To nemůže být pravda!”)
  • Hněv, vztek a agrese – tyto negativní emoce mohou být zaměřeny na ostatní, např.na pachatele trestného činu (“Je to vrah! Já ho snad zabiju!”), na zemřelého (“ Jak mi to jen mohl udělat? Proč umřel a mě tady nechal samotnou? Proč nebyl opatrnější!?”), ale i na sebe sama (“Proč jsem jen dovolila, aby tam jel?”)
  • Intenzivní pocit viny, který může pramenit z “pociti viny za přežití” (“Proč on a ne já?”)
  • Hledání smyslu života, protože v konfrontaci se smrtí blízkého člověka dosavadní životní pravdy ztrácejí svou cenu, i smyslu smrti (“ Proč musel zemřít?”)
  • Pocit bezmoci – pozůstalí mají jen zřídkakdy možnost danou situaci, její vznik či průběh nějakým způsobem ovlivnit
  • Zoufalství
  • odmítání skutečnosti – (“To nemůže být pravda!”)

b)  následuje:

  • Smutek
  • Žal
  • Prázdnota
  • Život pro vás ztrácí smysl


NORMÁLNÍ REAKCE TRUCHLÍCÍCH

  1.  zapomnětlivost
  2.  špatná pozornost (snížená koncentrace)
  3.  návaly pláče
  4.  poruchy spánku
  5.  změny ve stravovacích návycích
  6.  problémy v intimních vztazích
  7.  pocity smutku, opuštěnosti, “nepřítomnosti duchem”, hněv, osamělost, zmatenost
  8.  “jednou dole, jednou nahoře”


PRŮBĚH TRUCHLENÍ

Kdy truchlení začne, jaký bude mít průběh a kdy skončí, záleží na celé řadě okolností.

  • Gender aspekty (žena nebo muž)
  • Osobnost (zralost, citová labilita, character, temperament, citové zábrany, duševní onemocnění apod.)
  • Věk (dítě, dospělý, starý člověk)
  • Vztah k zemřelému
  • Okolnosti úmrtí
  • Předcházející zkušenost se smrtí a truchlením (první nebo opakovaná ztráta blízkého člověka)
  • Víra a náboženské přesvědčení
  • Sociokolturní faktory (tlak společnosti, tabuizace smrti)
  • Rodinné factory (dobře fungující rodina, pochopení členů rodiny apod.)
  • Sociální opora (sociální kontakty nebo sociální izolace)
  • Sekundární stresy (další problémy, které se v souvislosti s úmrtím vyskytnou).


ÚLOHY TRUCHLENÍ

1. přijmout ztrátu jako realitu

2. prožít si zármutek

3. zadaptovat se ve světě bez zemřelého

4. citově se odpoutat od zemřelého a vložit energii do nových činností a vztahů


KOMPLIKOVANÉ TRUCHLENÍ

· deprese

· závislost na alkoholu nebo lécích

· hypochondrické symptomy

· fobie

· záchvaty paniky

· intenzivní pocity viny a sebeobviňování

· sebevražedné tendence nebo pokusy

· projevy duševní poruchy (halucinace, „zhroucení“ aj.)


JAK SI MŮŽEME SAMI POMOCI

Aby pozůstalý zvládl své truchlení, může pro to mnohé z věcí udělat sám, ale také může vyhledat pomoc druhých (viz kapitola První pomoc). Má-li se opět cítit dobře, může potřebovat obě formy pomoci.

* Dovolte si prožívat bolest z truchlení  – prožívejte své emoce (plačte, křičte, mluvte k zemřelému, nebo se věnujte fyzické aktivitě, např. bouchání do polštáře, běhání, zvedání činek…)

* Najděte si člověka, se kterým budete sdílet svůj smutek  – může to být kdokoliv (duchovní, citlivá přítelkyně, kolega, psycholog…). Tento člověk by měl být především dobrý posluchač. Je užitečné, pokud je to někdo, kdo zažil podobnou ztrátu. Někdy je vhodnější volit někoho mimo rodinu, neboť ta je většinou ztrátou také zasažena a truchlí stejně jako vy.

* Dělejte to, co vám pomáhá vrátit se ke každodennímu normálnímu životu  – věnujte čas aktivitám, které vás dříve uklidňovaly a bavily vás (plavání, čtení, zahrádka…)

* Odpočívejte

* Řekněte si, že musíte vydržet  –  musí být nějaký vyšší důvod pro vaše přežití

* Přečtěte se knihy nebo poezii na dané téma, meditujte

* Pište si deník někomu přináší úlevu zapisovat si své myšlenky a pocity. Můžete také napsat např. dopis člověku, který zemřel…

* Rozptylujte se na krátké časové úseky  –  a nemějte pocit viny, jestliže na chvíli na svoji bolest zapomenete a dokonce se budete cítit dobře.

* Pečujte o sebe

* Věnujte pozornost tomu, co jíte

* Nezneužívejte léky, ani alkohol, abyste „zamaskovali“ svůj smutek

* Setrvejte se svou bolestí  – zármutku nejdou uniknout, je lepší jej odžít

* Vyzvěte ostatní, aby mluvili o zemřelém přátelé a rodina se tomuto tématu často vyhýbají, aby vás nezarmoutili. Pokud chcete o zemřelém mluvit, měli byste ostatní ujistit, že vám to nevadí a naopak vám to pomáhá. Ujistěte ostatní, že je v pořádku, když budete plakat nebo budete smutní. Většina lidí přijme váš pláč i smutek, pokud to jste vy, kdo toto téma otevřel.

* Mluvte nahlas k zemřelému pokud vám to pomůže cítit se lépe, klidně to udělejte.

* Vymyslete a zrealizujte něco k uctění památky svého dítěte

* Je čas truchlit i přestat truchlit stejně jako jste si na počátku procesu truchlení dovolili truchlit, dovolte si v jeho závěru přestat truchlit.